Přihlášení se Prahy k moderní době

Autor: Kay Buriánek & Vladimir 518

Pro Vladimira 518 je na fenoménu pražské městské náplavky zajímavá hlavně její evoluce
SDÍLEJ

Z historického hlediska je to vlastně rakousko-uherská císařská stavba, která měla primárně zamezit záplavám a povodním – tedy regulace řeky a přírody v rámci města. Zároveň se dá nahlížet i jako akt přihlášení se Prahy k moderní době, protože na svůj časový původ se jedná o velmi progresivní stavbu a koncept. Následná kultivace břehu Vltavy byl také velký posun vpřed. Celý přelom devatenáctého a dvacátého století, ať už to bylo Janáčkovo, Rašínovo a Smetanovo nábřeží, nebo následné prvorepublikové stavby jako nově vzniklá ministerstva Československé republiky, byl neskutečně zajímavý konglomerát příběhů o tom, jak se tehdejší Praha rozvíjela. Druhá vrstva Vladimirova zájmu o pražskou náplavku se váže k jeho pubertě, kdy sem chodil s partou pít a hulit jointy. Z dnešního pohledu je téměř fantaskní představa, že ve zmíněné době na náplavce nikdo nebyl. Bylo to místo v Praze, kde se člověk snadno mohl zašít stranou od městského shonu a vyrušil ho tak maximálně někdo venčící psa nebo jednou za půl hodiny nějaký cyklista. Co se stalo posléze, je na jednu stranu skvělý, ale i tak trochu děsivý vývoj. Enormní zájem o oba městské břehy Vltavy a jejich náplavky zapříčinil to, že je náplavka přecpaná a je téměř nemyslitelné jít sem na poklidnou procházku, oběd, kávu nebo jen tak. I když je nutno přiznat, že pro město je to veskrze pozitivní fakt. Vláďa už na náplavku téměř nechodí, s výjimkou BiggBoss koncertů. Jejich geneze byla následující: jednoho dne Vladimirovi zavolal Martin Kontra z Bajkazylu, jestli by nechtěl udělat tak trochu punkový koncert u nich, zadarmo, pro lidi. Vláďa souhlasil a na akci za pár korun přišlo obrovské množství lidí, všechny to bavilo a od prvotního nadšení byl už jenom logický krok k rozhodnutí akci zopakovat, ale už ve vlastní režii. Podruhé přišlo už něco mezi dvěma a třemi tisíci a bylo zaděláno na fenomén BiggBoss náplavek.

Kromě toho, že si je užívá a je u jejich vzniku pochopitelně od samého začátku, uvědomuje si naplno i fakt, že pro label jako takový je to obrovský statement. I když z jejich pořádání nikdy nevychází finančně nikterak dobře, jak by si díky oblíbenosti akce někdo mohl snadno myslet, bere to jako pomyslný dárek pražskému publiku. K tomu si celý tým BiggBoss a ostatních participantů navíc naděluje zpětnou energii od lidí a zážitky, z nichž žije celý rok. Vladimir si přeje, aby se následný rozvoj náplavky ubíral nějakým sofistikovaným způsobem. Ví, že Institut plánování a rozvoje chystá nutnou regulaci, protože vývoj je příliš živelný. Navíc zcela logicky a ve velkém vstoupila do hry komerce a původní skvělá a nezávislá místa začínají obsazovat komerční dravci, kteří vnášejí do živelného urbanistického vývoje spíš ducha běžné turistické kultury a to je škoda. 

SDÍLEJ