Tvrdá škola squattingu

Autor: Kay Buriánek & Vladimir 518

Ladronka je jedním z nejznámějších pražských a možná i českých squatů, kterým prošla celá řada dnes společensky známých jmen.
SDÍLEJ

Dnes již neexistující Ladronka měla kouzlo sama o sobě. Byla to krásná budova na krásném místě uprostřed parku. Od obsazení v roce 1993 čelil barokní statek a jeho squatterská komunita sedm let politickým tlakům a pokusům o vystěhování. Jeho konec přišel symbolicky, na přelomu nového tisíciletí. Jedním z těch, kdo Ladronkou prošli a dodnes na její spirit nedají dopustit je i Vladimir 518. Považuje ho za fatální místo, protože se v něm cítil poprvé v životě opravdu svobodný. Do doby, než se do squatu přestěhoval, žil Vladimir 518 u svých rodičů a přestože mu dávali maximální svobodu, věděli o všech jeho tehdejších aktivitách včetně graffiti a tolerovali je, jeho touha a potřeba po osobní svobodě byla silnější, než jejich benevolence a porozumění. Odejít a přestěhovat se do squatu Ladronka znamenalo přesně tu svobodu, po které v dané době toužil a zároveň mu to dalo možnost vyzkoušet si vlastní existenci v té nejalternativnější možné scéně, kde si zpočátku myslel, že najde nějaký pomyslný ráj. To se samozřejmě nestalo, ale zpětně vzpomíná na svoje squaterské období velmi rád. Během asi dvouletého pobytu na Ladronce napsal svoje první rapové texty včetně těch na debutové album PSH Repertoár a začal se naplno věnovat výtvarným věcem. Mezi ty patřil komiks a ilustrování, zároveň se intenzivně dál věnoval graffiti. Bylo to pro něj inspirativní prostředí, zároveň ale extrémně intenzivní po všech stránkách a zimy byly v provizorně fungující budově kruté. Po dvou letech opouštěl Ladronku ne v deziluzi, ale k jistým střetům s realitou během jeho pobytu určitě došlo, což i sám přiznává. Neodešel ponížen, naopak, ty dva roky hardcore alternativního fungování ho naučily hodně včetně uvědomění si, že nic není tak růžové, jak to může na první pohled vypadat. Že je nevyhnutelné se posouvat dál a těžit z každé zkušenosti, kterou si člověk projde. Včetně squattingu.

_____

Do dalšího života si s sebou vzal i mnohá přátelství s lidmi z jiných subkulturních menšin, ať už to byli punks, hardcore kids, anarchisté nebo technaři. Tam se totiž mnoho vztahů dotvořilo a fungují dodnes, z čehož Vladimir 518 čerpal i při vzniku kultovního subkulturního almanachu Kmeny. A odnesl si z té doby i jedno stigma, které považuje za cenné dodnes – tehdy ho ostatní obyvatelé Ladronky vnímali díky jeho fungování v hiphopu spíše jako někoho z jiné planety a naopak hiphopová komunita ho považovala víc než za hiphopera za levicově orientovaného anarchistu. I díky tomu se dostal do pomyslného meziprostoru ve kterém nepatřil nikam, což mu začalo hodně vyhovovat a podobně to vnímá v jistém smyslu i dnes. Proto je také považován za osobnost s přesahem a těší se respektu napříč subkulturními skupinami, což se dá říct jen o velmi málo lidech ze současné kulturní scény. 

SDÍLEJ