Byt u Arbesova náměstí

Autor: Kay Buriánek & Vladimir 518

V rámci hovorů o životních kontinuitách přichází další kapitola a další Vladimirovo stěhování.
SDÍLEJ

Po dvou zimách na Ladronce už toho měl Vláďa dost a začal snít o soukromí, bílé čisté posteli, teplu a sprše. Vtipným momentem je tehdejší sociální vzestup, kdy Vladimir opouští Ladronku a stěhuje se do bytu po Patovi, další svébytné postavě tehdejší punkové komunity, který pouštěl dub a reggae na strahovské Sedmičce. Pat obýval byt v Zubatého ulici kousek od Arbesová náměstí, v domě, ve kterém v té době bydleli výhradně Ukrajinci a hardcore cikáni. Pat bydlel nahoře v domě jako jediný bílý, a protože ho asi třikrát za tu dobu vykradli, řekl, že už tam dál bydlet nechce a nabídl svůj byt Vladimirovi. Ten si přezdil dveře a nastěhoval se do baráku, kolem kterého se předtím bál byť i jen projít, ale měl konečně vysněnou postel i sprchu. Navzdory tomu, že to vypadalo zprvu děsivě, vyklubala se z toho důležitá životní zkušenost. Průběh byl vlastně dost podobný jako předchozí nastěhování se do squatu. Nejprve Vladimira lidé moc nebrali, a než si zvykli ho vůbec zdravit a tolerovat, trvalo to nějakou dobu. Nakonec tomu napomohl i fakt, že zbil toho nejagresivnějšího obyvatele, který všechny ostatní uzurpoval. Byl to pasák a dealer pika, který bydlel s Vláďou na patře a bil holky, které pásl. Od téhle epizody byl Vladimir v baráku tolerovaný a dokonce chtěný nájemník. Dostal od ostatních přezdívku Ďulo. Dodnes neví, co ta přezdívka znamenala, ale jelikož ho tak oslovovaly i děti, domnívá se, že to nebylo nic hanlivého.

Když Vláďa odjel na neoficiální výměnnou stáž do německého Lipska, o které jsme se už zmiňovali v souvislosti se Škapovým domem, zjistil, že se do stejného domu nedaleko Arbesova náměstí přistěhoval nejprve Bukvičák s Davidem, další kamarádi z Ladronky, a následně ještě další lidé z tehdejší scény, takže se jim v podstatě vrátil duch autonomního squatterského bydlení jako z dob Ladronky. Chodili se beze strachu navštěvovat jen v pantoflích, kouřili jointy a poslouchali muziku. V tomhle bytě bydlel Vladimir další tři nebo čtyři roky, a protože to bylo hned vedle bývalého klubu Punto, kde měl ten samý status místního, bylo to naprosto super období, na které rád vzpomíná. Naučilo ho to navíc nebát se podobně uzavřených komunit, kam člověk sice nepatří, ale pokud se chová čestně, čistě a nemá strach, může zapadnout, koexistovat a svobodně se integrovat. 

SDÍLEJ