Obsese a závislost

Autor: Kay Buriánek & Vladimir 518

Vladimir zhruba od třinácti let trpí obsesí a závislostí na antikvariátech. Dokonce to došlo tak daleko, že si je sám musel zakázat.
SDÍLEJ

Asi tři roky se pokouší „abstinovat“, protože to množství knih, které nahromadil, bylo podle jeho vlastních slov nesmyslné. Dokonce už dvakrát vyčistil knihovnu a spousty věcí se zbavil nebo je poslal dál do světa. Jedním z jeho nejoblíbenějších antikvariátů byl situován v Zelené ulici v Dejvicích, ale v inkriminovaném období Vláďa velmi rychle zjistil, kde jsou po Praze další, neustále je dokola objížděl a byl to jeho tehdejší největší fetiš. Dovnitř, všechno prohrabat, najít věci, které ho zajímaly, tematické okruhy knih jako architektura, pragensia, beletrie a také samozřejmě grafický design, což byl ten hlavní problém. Stala se z toho černá díra, která ho začala absolutně pohlcovat, protože sbíral knihy vybraných grafiků a výtvarníků ani ne tak kvůli obsahové stránce, ale kvůli té formální, takže domů tahal tašky plné knih, ty pak třídil, katalogizoval a tak pořád dokola. Nebylo zbytí a musel si to sám nakonec zakázat. Přesto považuje prolézání antikvariátů za obrovské dobrodružství, protože čím víc toho člověk ví, tím větší možnosti objevování pokladů se mu otvírají. Vladimír 518 vždycky sbíral knížky podle toho, o jaké se jedná vydaní, kdo navrhoval obal, kdo napsal průvodní text, jaký byl náklad a jak raritní je jejich výskyt v antikvariátech. Sbírání knížek se ve Vladimirově případě týká ještě období před internetem. Vyrostl v době, kdy když člověk potřeboval zjistit nějakou informaci, našel ji jen v tištěné podobě. Když se začal zajímat o architekturu, skoupil postupně všechny dostupné knížky a pak v nich doma dlouhé dny ležel. Týkalo se to i všech výtisků tehdy vycházejících časopisů, jako byl Československý architekt a slovenský Projekt. Projet je všechny poprvé byla záležitost třeba čtrnácti dnů. Když potom chtěl něco najít, musel se vracet, takže nakonec je viděl nesčetněkrát. I díky tomu získal obrovské množství zdrojů a inspirací.

Vladimir i tak dostává hodně knih od různých lidí, občas si koupí nějakou novinku a sám knihy vydává. Ale antikvariáty, byť je miluje, už nenavštěvuje. Vždycky když jde kolem, zastaví se, podívá výlohou dovnitř, nakoukne za vchodové dveře, rozbuší se mu srdce, ale odolá a jde dál. Je to stejné jako u alkoholika jdoucího kolem baru. Ale dodnes vzpomíná na pár zásadních momentů-objevů. Třeba den, kdy našel pár krabic zmíněných časopisů o architektuře, navíc seřazených podle ročníků, považuje za jeden z nejkrásnějších momentů ve svém životě. Další konkrétní vzpomínka se váže k době, kdy mu bylo šestnáct a v inkriminovaném antikvariátu v Zelené ulici našel knihu ilustrovanou Františkem Kupkou. Do té doby netušil, že se slavný malíř věnoval i knižní ilustraci. Jím ilustrované knížky jsou přes sto let staré a stály dvacet korun. Další skvost, který kupoval, rozdával a následné kupoval znovu, je kniha o výstavě Expo 1958 v Bruselu, na které je zajímavé to, že ji dělali architekti, kteří projektovali i samotnou budovu. 

SDÍLEJ