Legendární klub na kopci

Autor: Kay Buriánek & Vladimir 518

Dalším bodem na tlusté životní spojnici mezi minulostí a současností Vladimira 518 je pražský klub 007 na Strahově
SDÍLEJ

Říká se mu od nepaměti Sedmička. Je v suterénu bloku číslo sedm vysokoškolských kolejí a pro každého, kdo jednou vstoupil do punkových, hardcore a hiphopových vod se stal svatyní, místem s nesporným genius loci a něčím naprosto nadčasovým, co přetrvává všechny trendy a kulturní revoluce. Sedmička je nejdéle působícím klubem v Česku a za svou éru od konce šedesátých let si vydobyla velmi silné renomé i v zahraničí. Není výjimkou, když i poměrně zavedené a známé světové kapely výslovně požadují, aby jejich turné zahrnovalo i zastávku na Sedmičce. Byla to třeba také předrevoluční domovská scéna Visacího zámku a dalších punkových kapel. Pochopitelně tam měla a stále má své místo i hiphopová entita. Pro Vladimira 518 má Sedmička samozřejmě dost zásadní místo v jeho životě, v mnohém se prolíná právě s érou přebývání na Ladronce, ale vztah k ní a vzpomínky se datují daleko dřív. Legendárních večírků, na kterých se pouštělo všechno možné od Beastie Boys přes Rage Against The Machine až po Ministry si užil ve své době spoustu. Dodnes je pro něj zásadní hlavně přetrvávající pocit z toho, že Sedmička byla naprosto otevřená všem (kromě nácků) a nesegregovala návštěvníky.

_____

Klíčová scénka, která to dokumentuje, je situace dávno předtím, než kohokoliv z tehdejších stálých návštěvníků znal. V roce 1994, zhruba týden potom, co se rozhodl, že bude dělat graffiti, přišel sám do klubu, kde nikoho neznal a malým sprejem začal ‘tagovat’ na zeď u schodů. Přišel majitel klubu Ivoš, beze slova mu spej odebral a zase odešel. A Vladimir 518 byl nadšený, že se vůbec něco takového může stát, nikdo se neuchyluje k násilí, nenadává a nevyhodí delikventa z klubu, což by v té době a zřejmě i dnes v jakémkoliv jiném podobném zařízení následovalo. Vladimir 518 si Sedmičku zamiloval a začal chodit nejdřív primárně na hardcore koncerty, kterých v té době probíhalo opravdu hodně. Byl trochu přejedený metalu, na kterém do té doby vyrůstal a začal se rozhlížet co dál. Bylo mu šestnáct let, začaly ho zajímat hardcore kapely a paradoxně až přes ně začal objevovat hiphop. Vztah k Sedmičce se pro něj nikdy nezměnil. Je to základna, kořeny a věčná láska na jejímž fungování z časů do časů obdivuje neměnnou autenticitu, kdy při jakékoliv návštěvě má stále ten vzácný a neopakovatelný pocit, jako by přišel na návštěvu domů. 

SDÍLEJ