Láska na celý život

Autor: Kay Buriánek & Vladimir 518

518 je sice patriot se silným vztahem k Praze, ale na druhou stranu si moc dobře uvědomuje relativitu přimknutí k jednomu spotu, a i vzhledem k častému cestování si vybudoval silná pouta i k jiným městům. Jedním z nich je Plzeň.
SDÍLEJ

Je to dané i tím, že do Plzně začal kvůli graffiti jezdit s partou už v roce 1994, což je více než dvacetiletá historie vztahu k západočeské metropoli. Jedny z prvních „písů“, které kdy udělal, byl právě tam. Navíc tehdy objevili zcela nevídanou věc – otevřený trainyard, do kterého se dalo naprosto beztrestně chodit malovat. Se Škapou a dalšími se jim povedlo udělat vlak tím způsobem, že šli vagón po vagónu a za celou noc ho celý posprejovali, aniž by někdo přišel a vyrušil je. Totální ráj. S rozbřeskem si na chvíli zdřímli v roští, kolem poledne svoje díla nafotili a šli do města lovit místní holky. To je další rozměr úsměvného a neškodného sentimentu, protože Vladimirova první reálná holka byla právě z Plzně. Naivní velká puberťácká láska. V roce 1995 udělala celá parta v Plzni na tu dobu zásadní a do té doby nevídanou akci týkající se hiphopu a graffiti právě v Divadle pod lampou. Tehdy se to dělalo tak, že se vzaly fotky z alb, ty se nalepily na papír, přes ně fólie a to celé se vystavovalo. V té době ještě nebyl internet, takže tohle bylo jediné možné, skoro náboženské setkání s graffiti z Německa, Ameriky nebo z Prahy, které nikdo z tehdejší scény do té doby neviděl, a pokud ano, tak maximálně v nějakých fanzinech a černobíle. Z dnešního pohledu je nepopsatelné, co to pro fanoušky graffiti tehdy znamenalo. Plus k tomu hráli nějací DJs a možná už i původní Orionova sestava PSH, ve které Vladimir ještě ani nebyl. Byla to „hiphop culture“ akce, která byla zcela raritní. Od té doby se Vladimir vracel do stejného města i klubu pravidelně a stále častěji, byť se reálie postupně měnily a v narvaném klubu čekalo stále víc natěšených fanoušků na každý následující koncert. Potom se Lampa zavřela, prošla nutnou přestavbou a bylo potřeba navázat tam, kde rekonstrukce tok oboustranné lásky přerušila. Což se nakonec podařilo i přes prvotní zděšení z dost radikálních zásahů do původního interiéru. Nicméně ducha starého Divadla pod lampou se podařilo uchovat dodnes.

_____

Legendární historka vypráví scénku někdy z konce devadesátých let, kdy v partě přijeli na Silvestra do Plzně s myšlenkou udělat takzvaný „whole train“, tedy celý vlak, „T to B“ neboli „top to bottom“, z jednoho konce na druhý a odshora až dolů. Měli s sebou batohy plné chromů a odhodlání pomalovat všech pět dlouhých zelených vagónů, ale bylo dvacet stupňů pod nulou. Takže to prostě nešlo, protože jakmile vzal člověk do ruky sprej, okamžitě mu k němu přimrzly prsty. Snažili se tedy alespoň přečkat mrazivou noc v klubu, kde už pak ke konci ani nikdo nebyl. Vladimir byl tak unavený, že si lehl na pódium na zátěžový koberec, a poslední myšlenka před usnutím byla, že si do něj nesmí zabořit obličej, protože byl plný nejrůznějšího bordelu. Což se samozřejmě stalo. Když se probudil, kolem něj už stála celá parta a strašně se smála. Po chvíli mu došlo proč. Nejenom že ležel poslintaným obličejem v té špíně, ale v průběhu jeho spánku přišel do klubu silně páchnoucí bezdomovec a z nějakého nevysvětlitelného popudu si lehl na Vladimira. 

SDÍLEJ