Zanzibarský deník Vladimira 518 - I. část

Autor: redbull.cz/518 v 19/04/2017

S jakým cílem se český rapper a umělec vydal na Zanzibar a co všechno viděl?

Vladimir 518 letos v únoru odletěl daleko z pražské planety a přistál na Zanzibaru. Cílem jeho cesty bylo psaní textů na novou sólovou desku, která vyjde ještě před prázdninami. Kromě toho zde také dával dohromady materiály pro vznikající knihu o tomto africkém ostrově. Své zážitky sepsal v podobě Zanzibarského deníku.

KENDWA SUNSET

Letěl jsem na Zanzibar dělat o něm knihu. S Václavem Dejčmarem jsme se už dlouho bavili o tom, že bysme spolu měli udělat knížku, a protože neexistuje žádná slušná o Zanzibaru, rozhodl jsem se, že ji společně vytvoříme. Lidi si často mylně myslí, že Zanzibar je ostrov, ale je to souostroví. Na severozápadě ostrova Unguja jsou ty nejkrásnější pláže a taky místo nazvané Kendwa. 

Já a fotograf Tomáš Souček, který se mnou realizuje tuhle knihu, bydlíme v rezortu Kendwa Sunset. Bydlet v rezortu je asi jediná možná volba. Sice by se asi dalo ubytovat u lokálů, ale je to hodně velký punk.

MKOKOTONI

Fish market. Typická zanzibarská vesnice. Všechno se odehrává podél silnice. Na Zanzibaru nejsou systémy ulic tak, jak je známe my Středoevropani, spíš podivné shluky domů podél silnic, na kterých se prodává, suší, sedí, pije káva nebo čaj, prostě odehrává všechno důležité. Mkokotoni je zároveň důležitý strategický přístav, kde se sbíhají trajektorie různých lodních tras jejich tradičních lodí, kterým se říká ‘dhow’. Zároveň to jsou vlastně i historické pašerácké lodě, které se za pomocí monzunových větrů plavily po celém východním pobřeží Afriky. Dhows se tady pořád vyrábějí a převáží se na nich hlavně koření, ale i ryby, olej, dřevo, uhlí a další klíčové věci. A hodně z toho se odehrává právě v Mkokotoni.

Nakládá se, překládá, obchoduje a zároveň je tu fish market, který působí středověce a porcují se na něm za obrovského smradu, bordelu a much rejnoci, žraloci a nespočet roztodivných mořských obyvatel. Velký zážitek.


BU BU BU

Další vesnice s vtipným jménem a zážitek navazující na zmíněný fish market. Postupně se osměluju jíst všechno a všude, na dno jsem si šáhnul právě v Bu Bu Bu. Vybral jsem si to nejhorší jídlo od nejhoršího chlapa a na tom nejhorším stolku, a řekl si, že to musím dát. Byla to nasekaná studená kalamára s chobotnicí. Špinavý chlap to přede mnou špinavým nožem rozkrájel a zabalil do novin. Bylo mi doporučeno, ať to rozhodně nekonzumuju, a poslední, co si pamatuju je, jak říkám, že to je fajn. Od té doby jsem dva dny nemluvil, jenom zvracel a sral. Otravy jídlem tady jsou radikální v tom, že člověk jde fyzicky dolů hrozně rychle. Během několika hodin je prakticky velmi blízko smrti. Dobré na tom je, že to jde stejně rychle i zpátky a v poměrně krátké době se i zotaví.



STONE TOWN

On je to vlastně Zanzibar Town, ale zároveň mu nikdo neřekne jinak než Stone Town. Z logického důvodu. Všechno ostatní bylo v minulosti totiž stavěné výhradně ze dřeva a bahna, z kamení je jen tohle jediné město. Krom toho, že všichni dokola omílají, že tady vyrostl Freddie Mercury, zpěvák Queen, a je hned několik domů, kde vám budou přísahat, že to je “ten“ barák, je město opravdu dechberoucí. Navíc je jako definice Zanzibaru, protože se tady potkává a mixuje všechno se vším. Indické, arabské, evropské i africké vlivy dohromady. Původní Stone Town byl na skalnatém výběžku, obehnán mořem a v přístavu se primárně obchodovalo s kořením, se slonovinou a s otroky. Takže peklo. ‘Darkside of Afrika‘, protože se tady obchodovalo s věcmi, kvůli kterým se vraždilo.

Urbanistický vývoj je naprosto fascinující a musím říct, že to je něco, co mi už teď dává smysl, proč se sem vracet. Vidím tady vznik civilizace a její stádium úplně jinde, než jsme my. A to mě fascinuje, protože je to jako výlet do minulosti.


SLAVE MARKET

Slave market v Stone Town je místo, kde jsem si sáhl hluboko do historie, a uvědomil si tíhu otrokářství. Člověk to samozřejmě zná a možná ho i děsí ten fakt obchodování s lidmi, ale tady je tak dobře udělaná panelová expozice bývalého slave marketu, že mi to vyrazilo dech. Očividně ji nedělali Afričani, protože jejich pojetí expozice bývá většinou dost neuvěřitelný a tristní v tom negativním slova smyslu. Tohle je ale velmi sofistikovaná obrazová a objektová expozice a dojde vám z ní několik věcí. Na Zanzibaru v té době bydleli největší gangsteři. Jeden z nich se například jmenoval Tippu Tip, což je kouzelné gangster jméno. A tihle bossové měli svoje teritoria, kde pro ně další Afričani chytali lidi a v kládách a řetězech je vodili třeba do Dar es Salaamu nebo nějakého podobného města na pobřeží a odváželi je právě do Stone Townu, kde je prodávali na slave marketu. Tippu Tip byl podle všeho opravdu krutý otrokář, údajně prodal i část svojí vlastní rodiny a šla z něj hrůza, a pro mě tahle zkušenost byla velkým sáhnutím si na zlo zblízka.
 

V druhé části se dozvíš, jak jel V518 navštívit býčí zápasy, kde strávil čas s místními lidmi a jak vznikala inspirace pro psaní desky i knihy.

SDÍLEJ

DALŠÍ ČLÁNKY