Zanzibarský deník Vladimira 518 - II. část

Autor: redbull.cz/518 v 23/04/2017

Vladimir 518 popisuje, co viděl a zažil na Zanzibaru, kde chystal novou desku i knihu.

Jak už jsme psali v prvním díle Zanzibarského deníku, rapper a umělec Vladimir 518 se letos vydal na ostrov Zanzibar, aby zde napsal novou sólovku a dal dohromady materiál pro vznikající knihu. Své zážitky sepsal v podobě Zanzibarského deníku

PEMBA

Pemba je další velký ostrov Zanzibaru, kam ale skoro nikdo nejezdí. Byli jsem na něm asi osm dní a nepotkali jediného bělocha. Nejsou tam hotely, turistická infrastruktura, nic. Ale je to velký zážitek. Pemba je vlastně podobný ostrov jako Unguja, ale hezčí. Pěstuje se tady hlavně hřebíček, což je z celé škály koření asi nejvýraznější obchodovatelná komodita a vždycky byla. Vlastně se k hřebíčku váže dost úzce i samotné otrokářství, protože ho pochopitelně musel někdo pěstovat, sklízet a převážet.



VESNICE U RAS MKUMBUO

Vyzkoušeli jsme na Pembě takový experiment. Našel jsem nejzapadlejší vesnici v tom nejvzdálenějším cípu ostrova a rozhodli jsme se tam odjet a poprosit místní lidi, jestli bychom s nimi nemohli strávit nějaký čas. Víc jak polovina obyvatel vesnice viděla bělocha předtím asi jenom na fotce.

Seděli kolem nás mlčky celé hodiny a jen nás pozorovali. Možná jeden z mých nejsilnějších zanzibarských zážitků, protože jsem viděl ten pravěký způsob soužití, který je ale zároveň velmi šťastný. Přirozený komunitní život klastru rodin, které nemají jediný důvod si na něco hrát, vychovávají děti na jednom místě, pěstují na druhém, rybaří na třetím. Na celou vesnici jen jedna televize. Když zapadne slunce, nad vámi se otevře vesmír, protože tam není žádná oblačnost a zároveň žádné zdroje umělého světla. Star Trek. Komunita domorodců žijících ve vesmíru. Utrhnou si mango, snědí rybu, hrají si s míčem z hadrů, ale jsou happy. Jediný problém pro nás je jejich nechuť fotit se, což je v momentě, kdy o nich děláme knížku, dost fatální problém. Protože my v jejich chápání přicházíme z Marsu a oni neví, co s jejich fotkou na Marsu zamýšlíme dělat, jsou nedůvěřiví. V momentě, kdy jsme vytáhli foťák, celé hejno zvědavců se vždycky okamžitě rozuteklo.



BULL FIGHTERS

deální záležitost k ilustrování některých zanzibarských paradoxů. Slyšel jsem, že na Pembě ještě pořád přežívají býčí zápasy. Coby pozůstatek portugalského kolonizování jsem si představoval lidi oblečené jako toreadory, kteří ovládají umění postavit se býkovi. Chyba. Směs vlivů je naprosto zmatená. Mají arabské náboženství, africké myšlení a možná nějaké portugalské kulturní vlivy.

Ve skutečnosti jejich ‘bull fights’ znamenají, že někam přijedete a na poli jsou dva chlápci s motykami, kteří vysvětlují, že dráždí krávu tričkem. Všechny vizualizace okamžitě vezmou za svý. A takhle je to na Zanzibaru naprosto se vším. Vše je výrazně jinak a horší, než si člověk představuje. Ale zároveň to má svoje neopakovatelné kouzlo, jako právě jejich pojetí býčích zápasů, kde vůbec nejde o to pokořit a zabít zvíře, ale o zábavu, hru, sport.


PSANÍ I

ždycky jsem šest dní v týdnu pracoval na sběru materiálů pro knihu a po večerech dělal desku, což bylo super. Měl jsem čistou hlavu, jen palmy, hvězdy nad hlavou a moře, a ten proces byl najednou jakýmsi odpočinkem od mnohdy složitých a kvůli vedru i náročných věcí souvisejících s knížkou. Večer jsem si vzal sluchátka, pustil beaty z kompu a psal jsem. Celé noci, kolikrát se mi ani nechtělo spát. Bylo to intenzivní a podařilo se mi naplnit mojí představu a plán tam desku opravdu dokončit. To album nebude o vztahu ke scéně nebo o nějakém soupeření, ale jen o energii a návratu k prapůvodním principům jako je slunce, ovoce, pláž, strom, zvíře, vedro, souboj, vzdálenosti a podobně, což je přesně ten meziřádkový otisk Zanzibaru.



PSANÍ II

Je zajímavé, že jsem všechny svoje sólové desky napsal vždycky u moře a není to náhoda. Dělám to totiž naprosto cíleně, protože mi vyhovuje fakt, že je přede mnou nekonečno. Nekonfrontuju se s ničím jiným než s horizontem a s muzikou, kterou mám ve sluchátkách. Co si na dané místo - obrazně řečeno - s sebou z města nepřinesu, to potom na desce není. Možná by se mohlo zdát, že bude lehce banální, protože genius loci mi nedovolil sklouzávat k přílišným složitostem, mentorování a intelektualismu. Ale primárně důležitá byla a je jen ENERGIE.


SDÍLEJ

DALŠÍ ČLÁNKY